Tak mě po dlouhé době zaujal nadpis u jednoho článku na novinkách, který zní "Exekuce a dražby svírají satelitní městečka". Ne že by byl článek nějak moc informačně bohatý, i když některé zajímavosti přinesl. Pojďme se na ně podívat.
Především počet nařízených dražeb, kdy loni jich bylo přes 14 000. V roce 2009 bylo pouze 6 350 dražeb. To je celkem slušný nárůst. Pro lidi, kteří mají volné finance, je to jistě vhodná doba k nákupu nemovitosti kolikrát na slušném místě. Spustu lidí ale bude obtěžovat okolí. Sám si totiž nedokážu život v satelitním městečku představit.
Druhá věc, která mě zaujala, je schopnost lidí splatit požadovanou částku i s dodatečnými náklady na exekuční řízení. A to z vlastní zkušenosti vím, že náklady na exekuční řízení jsou dost vysoké.
Osobně moc nechápu, proč tu částku plus náklady na řízení lidi platí. Vetšinou se musí dále zadlužit, nebo donutí zadlužit se své příbuzné. Tím tak zabavení majetku pouze oddálí. Nakonec stejně budou muset dům prodat, nebo opět na ně přijde exekutor. A podle článku se to i tak děje.
Já bych na žádné exekuce nečekal, ale dům prodal. Získané peníze bych použil na zaplacení dluhů, a pak bych se radoval, že jsem se exekutorům vyhnul. Pokud by mi zbyla další dlužná částka, domluvil bych si splátkový kalendář.
To je mnou navrhované řešení, jinou variantu nevidím. Za žádnou cenu bych se nesnažil nemovitost udržet.
úterý 26. března 2013
pondělí 25. března 2013
Bojíte se komunikovat se soudy?
Umíte komunikovat se soudy a podobnými institucemi? Nebo jak se cítíte, když vám někdo zavolá a představí se, že je z právní kanceláře? Překvapilo mě totiž, že hodně lidí se těchto institucí bojí. A já nevím proč.
Abych ale nebyl jenom za hrdinu, musím se přiznat, že volat na soud je docela zvláštní. Respektive měl jsem zvláštní pocit, když jsem dneska na krajský soud volal. Už samotné představování člověka na ústředně budí respekt. Nicméně pak následoval normální rozhovor, a musím říct, že ze strany soudu velmi vstřícný. Dodávám ale, že jsem volal kvůli nefunkčnosti emailů, takže pro tentokrát jsem se právním věcem vyhnul.
Dneska jsem zažil ještě jeden moment. Náhodou jsem byl přítomen telefonickému rozhovoru jedné známé, které volala sekretářka z nějaké advokátní kanceláře. Ta známá doslova zbělela a zbrkle začala něco koktat do telefonu. Po chvilce přepojila telefon nadřízené. Nedalo mi to a musel se zeptat, co se jí stalo. Odpověď byla jednoduchá. Nic. Jenom se strašně bojí právníků a soudů obecně.
Poradil jsem ji, ať tyhle negativní myšlenky vyžene z hlavy a přestane se bát právníků a soudů. A vám všem to radím taky. Nebojte se komunikovat s právníky nebo soudy. Můžete mít z nich respekt, ale nesmíte se bát. Ono totiž kolikrát je to tak, že právníci využívají momentu překvapení, a také zneužívají svoje postavení ve společnosti za účelem dostat z vás potřebné informace.
A ještě malá rada na závěr. Pokud jste nervózní a sedíte při telefonování, tak se postavte a choďte. Uvidíte, jak vám půjde hovor s druhou stranou snadněji.
Držím vám palce!
Abych ale nebyl jenom za hrdinu, musím se přiznat, že volat na soud je docela zvláštní. Respektive měl jsem zvláštní pocit, když jsem dneska na krajský soud volal. Už samotné představování člověka na ústředně budí respekt. Nicméně pak následoval normální rozhovor, a musím říct, že ze strany soudu velmi vstřícný. Dodávám ale, že jsem volal kvůli nefunkčnosti emailů, takže pro tentokrát jsem se právním věcem vyhnul.
Dneska jsem zažil ještě jeden moment. Náhodou jsem byl přítomen telefonickému rozhovoru jedné známé, které volala sekretářka z nějaké advokátní kanceláře. Ta známá doslova zbělela a zbrkle začala něco koktat do telefonu. Po chvilce přepojila telefon nadřízené. Nedalo mi to a musel se zeptat, co se jí stalo. Odpověď byla jednoduchá. Nic. Jenom se strašně bojí právníků a soudů obecně.
Poradil jsem ji, ať tyhle negativní myšlenky vyžene z hlavy a přestane se bát právníků a soudů. A vám všem to radím taky. Nebojte se komunikovat s právníky nebo soudy. Můžete mít z nich respekt, ale nesmíte se bát. Ono totiž kolikrát je to tak, že právníci využívají momentu překvapení, a také zneužívají svoje postavení ve společnosti za účelem dostat z vás potřebné informace.
A ještě malá rada na závěr. Pokud jste nervózní a sedíte při telefonování, tak se postavte a choďte. Uvidíte, jak vám půjde hovor s druhou stranou snadněji.
Držím vám palce!
úterý 19. března 2013
Připrava na příchod exekutorů
Dostali jste se do dluhů, čekáte na exekutora a nevíte, jak se připravit? Tento článek je přímo pro vás! Budu zde popisovat, co všechno byste měli udělat, než k vám do bytu přijde exekutor.
Byl jsem osobně přítomný u exekuce, která probíhala u samostatně žijícího člověka. Můj známý nemá žádné děti ani manželku, tudíž nevlastní žádný majetek v SJM (společné jmění manželů). Proto ani nevím, jak v takovém případě exekutoři postupují a nebudu ho zde popisovat. Jestliže je zrovna SJM váš případ, doporučuji poradit se s právníkem.
Byl jsem osobně přítomný u exekuce, která probíhala u samostatně žijícího člověka. Můj známý nemá žádné děti ani manželku, tudíž nevlastní žádný majetek v SJM (společné jmění manželů). Proto ani nevím, jak v takovém případě exekutoři postupují a nebudu ho zde popisovat. Jestliže je zrovna SJM váš případ, doporučuji poradit se s právníkem.
1. Zbavte se veškerého majetku
Snadná rada, podstatně těžší realizace. Nicméně pro jedince, kteří dluží opravdu velké peníze a vědí, že je do konce života nemají šanci splatit, je to snad jediný možný postup. Nechte přepsat majetek na děti, případně partnera/partnerku. Pokud máte věci, které nutně nepotřebujete, tak je prodejte. Prodat lze úplně všechno. Získáte potřebné finance a snížíte počet věcí, které mohou exekutoři zabavit.
2. Nemějte u sebe větší obnos peněz nebo cennosti
Pokud máte nějaké finance, vyplatí se nemít je doma. Nikdy nevíte, kdy vás exekutor navštíví a přijít o peníze touto cestou je opravdu amatérské. Podobné je to s cennostmi, po těch exekutoři jdou jak slepice po flusu. Nestačil jsem koukat, jak jsou schopní vše prohledat. Noční stolek byl skoro první cíl jednoho z poskoků exekutora. Snubní prsteny vám ale zabavit nemohou.
3. Schovávejte si účtenky od movitých věcí
Zvláště kupujete-li vybavení domácnosti, tak mějte od všech věcí účtenky. Obecně je ale vhodné mít účtenky od všeho vybavení, co máte doma. Účtenky opatřete identifikací (např. číslo platební karty) dětí/kamaráda/partnerky, aby kluci exekutorský uvěřili, že majetek není váš. Stejně tak pokud doma používáte nějaké vybavení firmy (např. notebook), pro kterou pracujete, opatřete si doklady, které potvrdí vlastníka konkrétního vybavení.
Věřte mi, že snad není hezčí pohled, než když s úsměvem ukážete účtenky od movitých věcí exekutorům, kteří následně nemohou dané věci zabavit. Zejména když nevlastníte vůbec nic a oni musejí odjet s prázdnou.
Pokud máte doma cizí majetek, který vám exekutoři zabaví, musíte do 30 dnů od návštěvy exekutora prokázat, že zabavený majetek není váš.
Zabavený majetek vám co nejdříve odstěhují. A zde je další potíž, protože náklady na stěhování musí uhradit povinný. Opravdu je vhodné nic nevlastnit, aby kluci exekutorský odjeli s prázdnou.
4. Nastudujte si zákon o soudních exekutorech
Pro většinu z nás nepříjemná věc, ale opravdu doporučuji prostudovat si zákon o soudních exekutorech. Bude vám hned jasné, jaké jsou vaše práva a povinnosti.
5. Nesnažte se zabránit vstupu exekutorům
Exekutoři vás mohou navštívit, i když nejste doma. Stejně tak mohou zavolat zámečníka, aby se k vám dostali (náklady na zámečníka platíte vy). Pamatujte, že exekutor má soudní povolení k zabavení vašich věcí.
6. Přivolejte státní policii
Nejedná se úplně o přípravu na příchod exekutorů, ale už když stojí u vás doma na chodbě. Jeden notorický dlužník mi poradil, že hned po vstupu exekutorů do bytu volá policii. Téměř vždy ho prosí (ano, prosí), aby policii nevolal. Nicméně on policii stejně zavolá. Díky přítomnosti policie jsou kluci exekutorský podstatně kultivovanější a nechovají se jako zvířata utržená ze řetězu.
Na závěr musím říci, že za nejvíce důležité považuji první tři body. Opravdu nejlepší je zbavit se veškerého majetku, protože pak vám nemá šanci exekutor nic zabavit. Zbavování majetku je zřejmě nejsložitější v manželství, ale i tak to jistě půjde nějak udělat. Znám lidi, kteří se rozvedli a přitom stále žijí spolu. Hlavně neztrácejte moc čas a snažte se rychle, ale ne zbrkle, jednat. Snad vám moje poznatky alespoň trochu pomohou přežít v této nelehké situaci.
středa 6. března 2013
Jak probíhá exekuce
Měl jsem to štěstí (smůlu), že jsem zažil exekutora pří výkonu v bytě jednoho mého známého. Musím říct, že sledovat exekutora doma u kamaráda není vůbec příjemný pocit. Připadalo mi to, jako když ho legálně vykrádají. Budu vyprávět příběh pěkně popořádku, přesně tak jak se mi stal.
Sedím v práci a dodělávám jeden projekt. Už jsem skoro u konce s prací, když mi najednou volá kamarád a sděluje mi, že právě přijeli exekutoři a že neví, co má dělat, a jestli bych nemohl přijet. Naštěstí to mám k němu pár minut jízdy autem, a tak neotálím, hledám klíče od auta a jedu ke známému. Při tom náhlém zmatku zapomínám doma videokameru, abych vše mohl zdokumentovat.
Cestou se mi honily hlavou různé myšlenky a po pravdě musím říct, že jsem vůbec netušil, co mě čeká. Hlavně jsem si neustále dokola opakoval, že hlavně musím zachovat klid a nebýt nervózní. Snadno se to říká, ale opravdu není jednoduché zachovat klid. Zvláště pokud proti vám stojí ostřílení a dobře informovaní exekutoři.
Přijel jsem k domu, rychle zaparkoval a šel dovnitř. Hned po otevření dveří mi oba exekutoři ukázali služební průkaz. První měl právnické vzdělání (JUDr.) a byl celkem mladý. Rok narození jsem už nestačil přečíst (odhaduji ročník 1988), protože exekutor průkaz schoval. Asi studoval práva v Plzni a nechtěl, abych do něj začal šťourat.
Druhý byl takový exekutorský poskok mi přišlo. Moc nemluvil, spíš jenom šmejdil po bytě a lepil žluté samolepky s textem "Exekutorsky zabaveno". Celé toto přivítání pro mě bylo zajímavé tím, že vám služební průkaz nedají do ruky, ale jenom vám ho ukáží. To je asi z důvodu znehodnocení průkazu nasranými povinnými.
Další zajímavostí bylo, že se chlapci nezouvají. Opět je to asi z důvodu nedůvěry k povinným, který by je mohl poslat např. s baseballovou pálkou v ruce ven z bytu a oni by museli vyběhnout ven bez bot. Takže nepočítejte s tím, že by se exekutoři zouvali nebo cokoliv ze sebe sundali. Chodějí pěkně po bytě tak, jak přišli. Ještě mají u sebe kameru, která všechno nahrává. To je prý pro ochranu povinných. Tak jsem jenom suše poznamenal, že je to hlavně pro jejich ochranu, což potvrdili.
Po vzájemném "představení se" už chlapci chodili po bytě a hledali peníze a cenné věci. Klidně vám přehrabou postel, je jim to jedno. Exekutorský poskok vůbec po bytě chodil, jako když v něm bydlí dva roky. Musím říct, že prohledal snad úplně všechno, měl docela dobrou praxi. Všechny hodnotné věci oblepil žlutou samolepkou včetně ledničky nebo pračky. Na námitku, že bez ledničky se podstatně hůř žije ani nereagoval. Stejně tak vám exekutoři zabaví majetek, který není váš, ale máte ho ve svém bytě (domě). Pokud se chcete vyhnout zabavení cizího majetku, musíte doložit, že není váš.
Všechny předměty, která vám označí samolepkou s čárovým kódem, natáčejí i na kameru. Po označení všech hodnotných předmětů nám vystavili seznam zabavených předmětů i s odhadní cenou. Tento seznam kamarád odsouhlasil podpisem. Dále nám sdělili, že do druhého dne 12:00 chtějí zaplatit požadovanou částku (cca 30 000 Kč) nebo zabavený majetek vystěhují, převezou do svého skladu a následně vydraží. Tady by mě zajímalo, co se stane, když zabavený majetek vydraží za víc jak požadovanou částku? Jestli zbytek peněz vrátí? Opravdu nevím.
Před odchodem exekutorů jsme museli podepsat dokument, že jsme byli přítomni exekuci. Poté chlapci sbalili některé věci (notebook a vrtačku) a odešli. Po odchodu si člověk nejvíc uvědomí, co se vlastně stalo a jaký je to hnus. A to jsem byl v roli svědka. Naštěstí. Nejhorší na tom všem je, že exekuci nařizuje soud a člověk nemá moc možností, jak se při výkonu exekuce bránit. Cítíte jenom bezmoc a čekáte, až to všechno skončí.
Sedím v práci a dodělávám jeden projekt. Už jsem skoro u konce s prací, když mi najednou volá kamarád a sděluje mi, že právě přijeli exekutoři a že neví, co má dělat, a jestli bych nemohl přijet. Naštěstí to mám k němu pár minut jízdy autem, a tak neotálím, hledám klíče od auta a jedu ke známému. Při tom náhlém zmatku zapomínám doma videokameru, abych vše mohl zdokumentovat.
Cestou se mi honily hlavou různé myšlenky a po pravdě musím říct, že jsem vůbec netušil, co mě čeká. Hlavně jsem si neustále dokola opakoval, že hlavně musím zachovat klid a nebýt nervózní. Snadno se to říká, ale opravdu není jednoduché zachovat klid. Zvláště pokud proti vám stojí ostřílení a dobře informovaní exekutoři.
Přijel jsem k domu, rychle zaparkoval a šel dovnitř. Hned po otevření dveří mi oba exekutoři ukázali služební průkaz. První měl právnické vzdělání (JUDr.) a byl celkem mladý. Rok narození jsem už nestačil přečíst (odhaduji ročník 1988), protože exekutor průkaz schoval. Asi studoval práva v Plzni a nechtěl, abych do něj začal šťourat.
Druhý byl takový exekutorský poskok mi přišlo. Moc nemluvil, spíš jenom šmejdil po bytě a lepil žluté samolepky s textem "Exekutorsky zabaveno". Celé toto přivítání pro mě bylo zajímavé tím, že vám služební průkaz nedají do ruky, ale jenom vám ho ukáží. To je asi z důvodu znehodnocení průkazu nasranými povinnými.
Další zajímavostí bylo, že se chlapci nezouvají. Opět je to asi z důvodu nedůvěry k povinným, který by je mohl poslat např. s baseballovou pálkou v ruce ven z bytu a oni by museli vyběhnout ven bez bot. Takže nepočítejte s tím, že by se exekutoři zouvali nebo cokoliv ze sebe sundali. Chodějí pěkně po bytě tak, jak přišli. Ještě mají u sebe kameru, která všechno nahrává. To je prý pro ochranu povinných. Tak jsem jenom suše poznamenal, že je to hlavně pro jejich ochranu, což potvrdili.
Po vzájemném "představení se" už chlapci chodili po bytě a hledali peníze a cenné věci. Klidně vám přehrabou postel, je jim to jedno. Exekutorský poskok vůbec po bytě chodil, jako když v něm bydlí dva roky. Musím říct, že prohledal snad úplně všechno, měl docela dobrou praxi. Všechny hodnotné věci oblepil žlutou samolepkou včetně ledničky nebo pračky. Na námitku, že bez ledničky se podstatně hůř žije ani nereagoval. Stejně tak vám exekutoři zabaví majetek, který není váš, ale máte ho ve svém bytě (domě). Pokud se chcete vyhnout zabavení cizího majetku, musíte doložit, že není váš.
Všechny předměty, která vám označí samolepkou s čárovým kódem, natáčejí i na kameru. Po označení všech hodnotných předmětů nám vystavili seznam zabavených předmětů i s odhadní cenou. Tento seznam kamarád odsouhlasil podpisem. Dále nám sdělili, že do druhého dne 12:00 chtějí zaplatit požadovanou částku (cca 30 000 Kč) nebo zabavený majetek vystěhují, převezou do svého skladu a následně vydraží. Tady by mě zajímalo, co se stane, když zabavený majetek vydraží za víc jak požadovanou částku? Jestli zbytek peněz vrátí? Opravdu nevím.
Před odchodem exekutorů jsme museli podepsat dokument, že jsme byli přítomni exekuci. Poté chlapci sbalili některé věci (notebook a vrtačku) a odešli. Po odchodu si člověk nejvíc uvědomí, co se vlastně stalo a jaký je to hnus. A to jsem byl v roli svědka. Naštěstí. Nejhorší na tom všem je, že exekuci nařizuje soud a člověk nemá moc možností, jak se při výkonu exekuce bránit. Cítíte jenom bezmoc a čekáte, až to všechno skončí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)